Arteterapie Gabriela Hanáková

Má terapie spočívá v pozorování, naslouchání a vnímání emocí a reakcí na různé vjemy. Například, když matka (otec), jsou s dítětem společně v prostoru, kde mám možnost sledovat jejich přirozenou komunikaci mezi sebou, byť je někdy beze slov. Jak říkám, je to čtení mezi řádky, které je prostoupeno tichem. Při práci mi také pomáhají malby, které v průběhu terapie malují, jak samotní klienti, tak děti, nebo rodiče. Způsob malování a kresby nechávám na klientovi samotném a je to jen na něm, jestli je to abstraktní malba z duše, souhrn emocí, pocitů mysli, nebo jestli to je konkrétní malba hmotných věcí. Nikdy nehodnotím kresbu jako umělecké dílo, sama nemám vystudovanou žádnou uměleckou školu. Ale pro klienta samotného, je důležité, aby se uvolnil a opravdu maloval upřímně to, co cítí a nevěnoval pozornost na kresbu samotnou, jak ji bude terapeut hodnotit. Číst z abstraktní malby a vnímat její váhu a význam se dá, jen pokud člověk uvolní svou mysl a podvědomí. Někdy malba nastoupí až v pozdějším čase, je to individuální podle každého člověka. Průběh terapie se sestavuje postupně, podle toho, co klient momentálně potřebuje, cítí a je založena na přirozenosti. Někdy se maluje, jindy je ticho a zase jindy je vedena terapie převážně gesty, mimikou…. Děti, které ke mně docházejí a přicházejí, jsou velice vnímavé. A jak to postupně pozoruji, jsou to děti, které mi přivádějí rodiče na terapii, aniž by si to rodiče uvědomili. Cítím tuhle reakci od dětí, jako cílenou věc. Při terapii dochází k prožití přítomného okamžiku, kde si tohle rodiče odnášejí i do svého běžného života. Učím partnery se navzájem poznávat, naladit se jednoho na druhého, pochopit chování a reakce jeden druhého v různých situacích, najít návaznost a posloupnost.  Cílem, je změnit životní rovnice, abychom nežili a neprožívali neustále dokola ty samé věci, které nám berou dech, chuť a naději žít život, který si přejeme. Mým cílem a posláním je, aby člověk byl spokojen se svou prací, aby se člověk naučil svůj život žít a ne ho jen přežít, byť každému bylo naloženo osudem jinak. Občas je pro každého z nás těžkost našich životních cest tíživá a bolestivá.